S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

Úvod »Dějinné zvraty a souvislosti» NEJČISTŠÍ RASA


    

NEJČISTŠÍ RASA

Brian Reynolds Myers

img

 

Číslo produktu: dzs85
EAN kód: 9788086995250
běžná cena 299 Kč
e-shop cena:
245 Kč

do košíku:
  ks  

Anotace

Nový pohled na režim v Severní Koreji
Edice: Dějinné zvraty a souvislosti
Počet stran: 256 + 16 stran barevná příloha
Rok vydání: 2013
Vazba: V2 měkká
Rozměry: 17,5 x 21,5 cm
Originál: The Cleanest Race
Překlad: Dina Podzimková
ISBN: 978-80-86995-25-0
EAN: 9788086995250
.

V České republice vychází fundovaná publikace o Severní Koreji od známého amerického autora a odborníka na tuto oblast B.R. Myerse. Autor žije již několik let v jihokorejském Pusanu, kde taky přednáší na univerzitě.
Brilantně napsaný text přináší nový pohled na režim v Severní Koreji a odhaluje skutečné příčiny, proč Severokorejci jednají tak, jak jednají. Autor jako představitel západního civilizačního okruhu a myšlení geniálním způsobem dešifruje způsob myšlení, příčiny jednání, hodnotový řebříček a cíle Severokorejských vládních špiček. Tento jedinečný přístup přináší mnohá odhalení a čtenáři tak umožnuje hlubší pochopení situace na Korejském poloostrovu. Součástí textu je 16 stránek barevných obrázků.
Kniha obsahuje taky unikátní přílohu  - „Soupis primárních a sekundárních knižních publikací týkajících se KLDR dostupných v českém jazyce“ od Jaroslava Olši jr., českého velvyslance v Soulu.
.

Z předmluvy

Pokud jde o Severní Koreu, ty nejdůležitější otázky se nekladou příliš často: Čemu Severokorejci věří? Jak vidí sami sebe a svět okolo? Ano, víme, že v zemi se uplatňuje kult osobnosti, ale to nám samo o sobě mnoho neříká. Kult osobnosti funguje i na Kubě, a přesto Castrův režim zastává ideologii, která se od té pchjongjangské velmi liší. Co je základem tak silně přehnané úcty k severokorejskému vůdci? Jaké je jeho poslání a údajný úděl jeho národa jako celku? Pochopit Korejskou lidově demokratickou republiku (KLDR), máme-li použít její formální název, je možné jedině za pomoci informací tohoto druhu. V této knize chci tedy vysvětlit vládnoucí severokorejskou ideologii či světonázor – tato slova používám zaměnitelně – a ukázat, jak vzdálená je komunismu, konfuciánství a také na obdiv stavěnému učení čučche.

.

Recenze

Autor článku: Jan Lukavec
zdroj: iLiteratura
Autor se v knize na mnoha příkladech snaží dokázat, že režim panující v KLDR není komunistický ani stalinistický. Podle autora jde naopak o extrémně pravicový paranoidní nacionalismus. Ten je prý přitom dost odvozen od válečného nacionalismu japonského. Právě od Japonců se prý Korejci naučili pohlížet sami na sebe jako „čistou a ctnostnou rasu“. Reinterpretovali k tomu účelu i symboly japonské mytologie: božského zakladatele rasy Džimmua nahradili domácím Tangunem, horu Fidži vrcholem Pektusan. V severokorejské mytologii Korejci už od úplně počátečních stadií existence svého národa prokazovali ušlechtilé morální postoje a v podstatě se rodí „čistí“. Proto je součástí národní ideologie zásada, že by se měli držet svých instinktů. Proto také diktátor Kim Ir-sen nebyl podle Myerse nikdy zpodobňován a cokoli, co by mohlo zmenšovat jeho bezelstnost a pozitivně chápanou naivitu, bylo zlehčováno. To ale u ideologů vyvolávalo rozpor: jak může být vůdce ztělesněním naivity a současně geniálním válečným stratégem? Jedním ze způsobů, jak dilema řešit, bylo tvrzení, že nejlepší nápady přicházejí ke Kimovi ve spánku… Vůdcovy pečlivě zaznamenávané výroky a poznámky hodnotí autor jako banální, což podle něj není překvapující, protože „předávat dětské rase vědomí a disciplínu by znamenalo učinit ji méně dětskou“. Nevadilo tedy to, že Kim byl „zdaleka nejméně vzdělaným vůdcem ze všech představitelů socialistických zemí“. Kimův kult byl rovněž vytvořen po vzoru uctívání japonského císaře Hirohito, i on se projevoval jako „hermafroditní rodič dětské rasy, jejíž ctnosti ztělesňoval“. Vůdce je dokonalý, a pokud se vyskytnou nějaké těžkosti, jako nedostatek potravin, podle oficiálních vyjádření jej způsobují přírodní katastrofy spolu s „obecnou neschopností zavést do praxe Kimovy myšlenky" – v takovém případě je to tedy „lid, kdo zklamal vůdce, ne naopak“.Myers, jehož první kniha byla věnována socialistickému realismu v severokorejské literatuře, i v této knize často využívá příklady z krásné literatury, které srovnává s těmi, které vznikaly v zemích sovětského bloku. Poukazuje přitom na četné rozdíly: jestliže sovětské příběhy stavěly na úsilí a odříkání spojeném s prací naplněným životem, aby lépe ukázaly vytváření „nového člověka“, který triumfuje nad svými nižšími touhami, postavy Severokorejců mají naopak dokonce i z té nejtěžší práce potěšení. Zatímco u sovětského nebo čínského hrdiny odráží sexuální zdrženlivost jeho naprosté sebeovládání, u severokorejského hrdiny jde o „radostnou abstinenci dětské rasy“. Filmové či literární ztvárnění života současných Severokorejců se blíží idyle, takže celkově jsou dle autora severokorejské příběhy kvůli nepřítomnosti konfliktů „nudné dokonce i ve srovnání se sovětskou literaturou“. Pokud se u nějaké postavy objeví drobný nešvar, bývá snadno napraven. Kupříkladu voják, který nezametl podlahu svého stanu, spatří, že to za něj udělal jeho soudruh – a rozpláče se (a samozřejmě se polepší). Pokud chtějí autoři kritizovat nějaký nešvar, uchylují se k bajkám či animovaným filmům se zvířecími postavičkami. Konflikty se vyskytují v příbězích zasazených do Jižní Koreje (zvané „americká kolonie“) nebo do předrevolučních dob, jen v těch se vyskytují skuteční padouši a opravdové konflikty, a proto jim prý Severokorejci dávají přednost.Součástí ideologie je také nechuť k míšení ras. I v praktickém životě tedy byli Korejci, kteří uzavřeli sňatky s cizinci, nuceni k rozvodu, což místní zástupci východoněmecké ambasády přirovnávali k nacistickým praktikám. Na symbolické rovině pak byli a jsou především Američané (v souladu s tím, jak obraz nepřítele popsal Umberto Eco) popisováni jako zapáchající zvířata s rypáky a prackami. Americký důstojník má často „bílý zátylek, bělošské rysy a tmavou pleť v obličeji“, což má vyjadřovat „závadnost amerického rasového původu“, aniž by byli uráženi afričtí spojenci KLDR. O jistém americkém vojákovi se v jedné povídce charakteristicky tvrdí, že cítil deziluzi nad incestem ve vlastní rodině, proto začal spát s každou ženou, která se mu připletla do cesty. „Když ho to unavilo, stal se homosexuálem.“ Zvláště odpudivě jsou pak znázorňováni křesťanští misionáři, totiž jako vrazi dětí – zde autor opět upozorňuje na spojitost s fašistickým Japonskem a jeho dobovou protikřesťanskou kampaní.Autor žijící v Jižní Koreji ovšem nenechává stranou ani tuto zemi a poukazuje na překvapující podobnosti mezi občany obou států. Zmiňuje v této souvislosti popírání zločinů spáchaných některými Korejci za války a další příklady přepisování historie (na Jihu se prý každoročně slaví osvobození od Japonců „bez jediné zmínky o osvoboditelích“). A jestliže na Severu byl SSSR vnímán jako „rozvinutější, ale morálně podřadná země“, velmi podobný vztah se podle autora vyvinul na Jihu ke Spojeným státům.Dodejme ještě, že v české verzi je kniha je doplněna Soupisem primárních a sekundárních knižních publikací týkajících se KLDR dostupných v českém jazyce od Jaroslava Olši jr., českého velvyslance v Soulu. Ten vyzvedává fakt, že i u nás před rokem 1989 vznikla řada původních děl psaných „ve stejném ideologickém duchu i jazyce jako původní díla severokorejská“ (což je ale trochu v rozporu s tím, co píše o jisté ideologické mimoběžnosti komunistického tábora a KLDR Myers). Navíc mnohé severokorejské knihy, z nichž se na některé Myer odvolává, byly u nás vydány v překladech.Kniha celkově poskytuje jedinečný vhled do mentality severokorejského člověka a do života v zemi, do které je sice možné proniknout jako turista, ale skoro nemožné pohybovat se v ní nekontrolovaně a získat autentický obraz toho, jak žijí obyčejní lidé (jak ukázal třeba dokument Lindy Jablonské Vítejte v KLDR). Vzhledem k tomu ale ani pro laika není možné příliš ověřit, v čem se Myers mýlí. Každopádně jeho výklad působí velmi přesvědčivě a také nijak povzbudivě. Soudí, že zatímco v sovětské zóně občané předstírali podporu režimu, naopak severokorejské zbožňování Kim Ir-sena a jeho nástupce je skutečné a upřímné (připojme poznámku, že zbožňování Stalina ovšem bylo také u mnoha lidí upřímné, u G. Husáka už bychom ovšem stejnou oddanost občanů jistě nenašli). I když informační blokáda KLDR byla v 90. letech naleptána (a už i tamní oficiální sdělovací prostředky přiznávají, že se Jihokorejci těší vyšší životní úrovni), podporu režimu to významně nepodkopalo, obecně totiž podle autora lidé jen tak snadno „nezahazují pohled na svět, který je jim vtloukán do hlavy od dětství“. A autorův výhled do budoucnosti? I když by KLDR nebyla schopna porazit ani jednoho ze svých arcinepřátel, není vyloučeno, že je „dostatečně šílená na to, aby se o to pokusila“… původní recenzi najdete na tomto odkazu

 

Autor článku: Alex Švamberk
zdroj: novinky.cz
KLDR vůbec není komunistická, hlásá rasovou nadřazenost, tvrdí americký expert

Severní Korea vzbuzuje oprávněnou pozornost. Relikt z dob rozděleného světa si libuje ve válečnické rétorice, jako by se psala padesátá léta, a otevřeně hrozí jadernými zbraněmi. Země se často označuje jako poslední ostrůvek stalinismu na světě, s tím ale nesouhlasí americký expert Brian Reynolds Meyers v knize Nejčistší rasa, kde se snaží i ukázat, proč se napětí na Korejském poloostrově nedaří řešit.Meyers, který studoval severokorejskou propagandu i dějiny KLDR, popírá, že by severokorejský režim byl komunistický nebo stalinistický, a to nejen proto, že ani Pchjongjang o komunismu už nehovoří (sám se označuje za socialismus korejského typu). V knize Nejčistší rasa, kterou vydalo nakladatelství Ideál, naopak uvádí, že severokorejský režim má nejblíž k fašizujícím meziválečným nacionalistickým a šovinistickým hnutím.Podle něj je severokorejská ideologie ovlivněna ideologií meziválečného japonského militaristického Japonska, které také kladlo na přední místo armádu a obětování se pro vlast a pro císaře. Ideologii se Kim Ir-senova země přizpůsobila. Horu Fudži tak nahradila hora Pektusan a zakladatelem národa se stal polomytický Tangun. Zůstala ale rasová nadřazenost, patrná zejména v tom, jak se severokorejský režim dívá na Američany, ale i na nekorejské Asiaty.Myers ale zdůrazňuje i odlišnosti od japonské ideologie. Pchjongjang nemá imperiální touhy a netouží ovládat okolní země, jen sjednotit celou Koreu. Svou rasu považuje za nadřazenou morálně, ale ne fyzicky. Otevřeně hlásá, že Korejská rasa je jedna z nejstarších a také nejryzejších, která musí čelit složitým nástrahám nepřátelského světa, a to dokáže jedině pod silným vůdcem.Americký autor žijící v Korejské republice také ukazuje, že KLDR sice staví na vůdci, kolem něhož vzniká kult osobnosti, tento kult je odlišný od stalinisticko-maoistického, i od konfuciánských tradic. Korejská ideologie nestojí na vzdělávání se, na studiu marxismu a předávání zkušeností. Vágní ideologii čučchce považuje Myers jen za vnější atribut určení pro okolní svět, aby i KLDR měla vlastní ideologii a zastírala svoje rasové názory.

Ideologie postavená na emocích

V knize tvrdí, že korejská ideologie je postavená na emocích, kdy vůdce ztělesňuje mateřskou vlast, který ochraňuje své děti. Právě tento přístup spolu se zdůrazňováním nacionalistických, šovinistických a rasových aspektů vede k tomu, že severokorejský režim stojí za svým vůdcem a věří mu přes všechny problémy, jimž musí čelit.Situace je tedy odlišná od zemí komunistického bloku, kde lidé přestávali věřit ideologii, jež nesplnila slibované, a jen předstírali loajalitu režimu slibujícímu lepší zítřky, které nepřicházely. V KLDR cítí lidé spojení se svými soukmenovci a s vlastí, která čelí nepřízni světa.Myersova kniha nabízí velmi poutavý vhled do severokorejské ideologie, který mnohé odhaluje, i když je dobré si zachovat kritický odstup. Zejména ono ztotožnění se s vůdcem zdaleka nemusí být úplné, jen nemusí být vidět, stejně jako drolící se jednota. I obyvatelé KLDR se dostávají k informacím z okolního světa, nejsou už tak dokonale izolováni, jako v sedmdesátých nebo ještě v devadesátých letech.Ne zcela přesné jsou informace o tom, jak probíhala jednání o uzavření příměří po korejské válce, které Phcjongjang vydává za své vítězství (jednání probíhala na základě sovětské iniciativy už od roku 1951 a ne, že by s nimi Moskva souhlasila až po Stalinově smrti), tak to, jak může být v armádě tolerována jistá neposlušnost daná spontaneitou Korejců. Agentka Kim Hjon-hi, která spáchala atentát na letadlo jihokorejských aerolinií, uváděla v autobiografické knize Slzy mé duše, jak tvrdý a nemilosrdný byl výcvik vedený v duchu brutality japonské císařské armády.

původní recenzi najdete na tomto odkazu

M2ZlZ